Připravujeme

 

Autorem připravovaného 40. svazku edice SČB Pupilla je František Dryje, básník, prozaik a esejista, člen Surrealistické skupiny v Československu a šéfredaktor surrealistické revue Analogon. Z nepublikované tvorby pro edici vybírá, typograficky upravuje a o tisk pečuje Martin Dyrynk.

Bedřich Beneš Buchlovan: Zajatec Armidy aneb Má přemilá krasopaní Knihoslava.
Paměti B. B. Buchlovana (1885–1953) přinášejí vzpomínky na dětství a mládí, na knihy a na jejich osudy, zasvěcený pohled na vývoj naší bibliofilie, citace z bohaté korespondence, ad. Obsahují také soupis Buchlovanových prací, které se vztahují k bibliofilii. Redaktorem vydání je Filip Hynek, který rukopisné paměti přepsal a editorsky připravil k vydání. Členská prémie za rok 2018.

Édouard Dubus: Když housle umlknou
Ve snaze dostát názvu ediční řady Inventa/Objevy, rozhodl se výbor SČB vydat jako již čtvrtý její opus několik básní pozapomenutého francouzského lyrika Édouarda Dubuse (1864–1895). Autora známého u nás prakticky jen díky o deset let mladšímu Karlu Hlaváčkovi (1874–1898), který mu věnoval svůj Sonet v proslulé sbírce Pozdě k ránu a Jiřímu Karáskovi ze Lvovic (1871–1951), který jeho jedinou, posmrtně vydanou sbírku Quand les Violons sont partis/ Když housle umlknou, připomněl ve své kritické studii Louis-Adolphe-Edouard Dubus (Renaissanční touhy v umění, Aventinum 1926). Již zde však Karásek správně postřehl, že tento básník zapůsobil na city čtenářů možná více svým excentrickým životem na narkotikách závislého rozervance a svou záhadnou, dodnes ne zcela objasněnou smrtí, než vlastním dílem poetickým.
Édouard Dubus, jako básník pevné veršové stavby, vzdálený všem formálním modernistickým výbojům a experimentátorství, (vzpomeňme např. novátorský volný verš Gustave Kahna, 1859–1936), patřil by totiž spíše do kruhu parnasistního, mezi literáty kolem Théodora de Banville (1823–1891) a Leconte de Lisle (1818–1894), než mezi typické „proklatce“ poslední čtvrtiny 19. století. Na druhé straně je jisté, že právě Pařížský Parnas jejich směřování v mnohém předznamenal i inspiroval a připravil jejich „odrazový můstek“. A tak také u Dubuse lze nejednou ve větší míře zaznamenat ony typické nálady melancholie, rozčarování, marnosti a smutku; pocit věčné pomíjivosti, který tak často a neodbytně atakuje hypersenzitivní duše všech dob. Vetknuté do veršů jeho melické francouzštiny patrně nejmocněji zapůsobily pak i na celou Hlaváčkovu senzitivitu a odrazily se v jeho shora zmíněné sbírce, vydané pouhý rok po Dubusově náhlé smrti.
G. E.

Výbor z díla francouzského „prokletého básníka“ Édouarda Dubuse (1864–1895) Když housle umlknou /Quand les violons sont partis/, vydaného posmrtně v roce 1895. Kniha vyjde v překladu Gustava Erharta v edici SČB Inventa, svazek 4.

Připravujeme pro vás bližší informace o těchto připravovaných bibliofiliích a o dalších spolkových edičních záměrech.