Kniha jako umělecké dílo
Bibliofilie nebo také bibliofilství pochází z řeckých slov biblos /kniha/ a filia /láska, náklonnost/, česky knihomilství. Znamená tedy lásku ke krásným – často vzácným – knihám nebo tiskům a také jejich sběratelství. Je výrazem hluboké úcty člověka ke knize jako uměleckému dílu, které jej obohacuje a provází po celý život.
Při tvorbě krásné knihy je zvláštní pozornost věnována typografické úpravě, výzdobě, popřípadě doprovodné ilustraci, již často tvoří originální grafika. Vychází vždy v nízkém nákladu, povětšinou ručně číslovaných exemplářů, a měla by být tištěna na kvalitním (často ručním) papíru, kdy jednotlivé výtisky bývají podepsány autory. Je pravidlem, že pozornosti se dostává i jejich případné pevné vazbě (kůže, hedvábí, pergamen apod.), zhotovované nejednou i na přání majitele specializovanými uměleckými knihvazači.
K nejvýznamnějším českým tvůrcům novodobých bibliofilských tisků patří malířka a grafička Zdenka Braunerová (1858–1934), která již v roce 1897 celkovým pojetím a výpravou Pohádky máje Viléma Mrštíka vytvořila v tomto směru průkopnické dílo. Za první náš bibliofilský tisk katexochén bývá pak považována básnická sbírka Arnošta Procházky (1869–1925) Prostibolo duše z přelomu let 1894 a 1895, u níž bylo u nás poprvé použito typické číslování jednotlivých výtisků.
Z roku 1904 pochází zásadní stať k problematice knižního umění od Františka Xavera Šaldy (1867–1937) Kniha jako umělecké dílo, kterou autor napsal na přání významného typografa Karla Dyrynka (1876–1949) a která byla otištěna v 1. čísle 16. ročníku listu českých knihtiskařů Typografia (1905). Připomeňme si z ní tato Šaldova slova:
„Kniha jest – nebo alespoň má býti – vedle zprostředkovatelky vnitřního života a posvěcení i dokonalým uměleckým předmětem, věcí výtvarné kultury, krásnou věcí uměleckou, jako jest takovou věcí váza nebo sklenice, již stavíme na svůj stůl, nábytek, jehož užíváme, koberec, jímž pokrýváme podlahu, slovem: každá jiná věc, která slouží našemu životu, jíž se obklopujeme a kterou stupňujeme nebo máme stupňovati radost ze života.“