Z historie SČB

 

Datum 30. března 1908 je spojeno s oficiálním zahájením činnosti Spolku českých bibliofilů. Přes mnohé dramatické události minulého století nebyla od roku 1908 činnost SČB přerušena a jedná se tak o jeden z nejdéle soustavně fungujících spolků zaměřených na knižní a grafickou tvorbu nejen v České republice, ale v celé Evropě. V roce 2018 SČB oslaví sté desáté výročí své činnosti.

Na počinu 32 milovníků knih, kteří 30. března 1908 v pražském Technologickém muzeu založili bibliofilský spolek, je jistá odhodlanost a opravdovost, s níž se předsevzatého díla ujali. Je to vidět především na oněch dvou mimořádně hodnotných prvních tiscích; na volbě titulů stejně jako na jejich zpracování. Komenského Kšaft umírající matky Jednoty bratrské je osudové dílo české minulosti, bibliofilské vydání je vyzdobeno Adolfem Kašparem a upraveno Karlem Dyrynkem, vytištěno na japonském papíru v Politice, které první výbor za vedení Františka Táborského zvolil za první prémiový tisk Spolku. K zvolenému anglickému písmu Cheltenham bylo třeba doplnit česká diakritická znaménka. Pro první subskripční tisk bibliofilové zvolili Slezské písně Petra Bezruče, které nedávno poprvé vyšly jako Slezské číslo v Besedách Času (1903). Bezručovo autorství je skryto ve filigránu holandského papíru Van Gelder, speciálně pro tento tisk vyrobeného. Knihu výtvarně upravil Vojtěch Preissig, vytiskla ji opět Politika, vazbu provedl B. Fischer, člen výboru SČB. Tyto dva nevšední tisky předznamenávají řadu více než dvou set titulů, které SČB do současnosti vydal.

Vraťme se však k onomu zakládacímu dni v roce 1908. Na shromáždění zmíněných 32 zanícených přátel knihy byl zvolen první výbor: starosta František Táborský, jeho náměstek Leopold Weigner, zprvu inspektor, později ředitel Technologicko-průmyslového muzea, pokladník JUDr. Jan Náhlovský, jednatel Josef Nováček, úředník Městské spořitelny, člen výboru Bohumil Fischer, majitel knihařství a starosta Společenstva knihařů; náhradníky zvoleni Karel Dyrynk, Jaromír Stretti, prof. Prokop Maxa, revizory Stanislav Kodym a Čeněk Kotal, oba z Městské spořitelny, jejich náhradníky Antonín Macek, básník, a Oldřich Pyšvejc, knihkupec.

Období první republiky bylo jedním z vrcholů v historii českého bibliofilského hnutí; zejména třicátá léta budou při posuzování dokonalosti naší knihy stát na nejvyšším stupni. Bylo to svobodné a činorodé období, v němž vyrostlo několik desítek vynikajících knižních grafiků a ilustrátorů. Je samozřejmé, že SČB nebyl jediným vydavatelem bibliofilských knížek. Po jeho příkladu vydávala zejména během první republiky řada soukromých vydavatelů krásné knihy, které jsou a zůstávají pýchou naší knižní kultury minulosti stejně jako tisky SČB. Ostatně většina těchto nakladatelů ze záliby byla členy Spolku a na jeho činnosti se ve větší či menší míře podílela.

Bibliofilská činnost po druhé světové válce již nedosáhla předválečné dokonalosti. Ke vzniku krásné knihy je třeba souhry všech, kteří se na její přípravě podílejí: vydavatele a jeho finančních možností, grafika, ilustrátora, výběru papíru, dokonalého tisku jak textu tak grafik, a navíc trochu štěstí, aby nikdo z těchto spolupracovníků ani v nejmenším neselhal. Nutno přiznat, že v poválečném období ubývalo hlavně technických předpokladů pro vydání bibliofilsky dokonalé knihy. Navíc tu sehrály negativní roli finanční omezení a nejrůznější ohledy při výběru titulů, celá řada autorů se nedobrovolně odmlčela…

Nutno ocenit, že Spolek českých bibliofilů se v letech 1948 až 1989 vůbec udržel, že nezanikl jako celá řada spolků, že v mezerách všech omezení dokázal ve spolupráci s nakladatelstvím Československý spisovatel (1950–1958) a s Památníkem národního písemnictví (1960–1992) vydat řadu pěkných knížek, několik desítek těch, které je možno postavit po bok oněch předválečných, že se nezpronevěřil při výběru titulů humanitním a demokratickým tradicím Spolku, které zastával od svého vzniku. Podařilo se vydat i několik věcí autorů umlčených.

Vedle ediční činnosti SČB vždy vyvíjel i společenskou a vzdělávací činnost při oblíbených večerech k poctě výtvarníků, spisovatelů i zasloužilých členů Spolku s grafickými listy vždy na vysoké úrovni. K setkání přátel krásné knihy pravidelně dochází také na valných shromážděních, pořádaných každoročně na jaře.

Je mnoho bibliofilů, kterých by bylo třeba s vděčností vzpomenout v souvislosti s prací Spolku českých bibliofilů. Cílevědomá činnost v minulosti i v přítomnosti naplňuje programové heslo prvního předsedy SČB: Rozmnožovat krásu a vnášet ji do života.

Upraveno podle textu PhDr. Pravoslava Kneidla