Srdečně zveme na výstavu moravského umělce v Hotelu Villa, Okrajní 1, Praha 10. Výstava potrvá do konce října, je přístupná denně mezi 10. a 20 hodinou.
Výstavu uvedl na vernisáži náš čestný člen RNDr. Karel Žižkovský pod názvem Nostalgické vzpomínání Františka Pavlici
Co vás vážení a milí diváci napadne, když řeknu Hroznová Lhota? Správně, obec na Slovácku, kde se pěstuje víno, dobré víno. Velmi správně, ale co vás ještě napadá? Á, tamhle se hlásí někdo dobře informovaný a říká, že tuhle malebnou krajinu navštívil v roce 1902 slavný francouzský sochař Auguste Rodin. Máte pravdu, pane, tenkrát Rodin v doprovodu umělců Zdenky Braunerové, Alfonse Muchy a dalších navštívil tuto krajinu plnou kouzel, byl nadšen barevnými kroji i prostotou venkovanů, ochutnal víno ve sklípku Jóžy Úprky, obdivoval z verandy Úprkova ateliéru veselé tanečníky a určitě dlouho vzpomínal na návštěvu u zdejšího folklorního malíře.
Jenže já ještě nejsem spokojen; přestanu vás ale napínat a prozradím, že v této malebné slovácké vísce žije od dětství rodák z Kyjova František Pavlica. Narodil se v roce 1971 a už po skončení zemědělské školy se v šestnácti letech stal členem Výtvarné skupiny v Uherském Hradišti. Na štěstí pro něj i pro milovníky poctivého umění nebyl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, a ovlivněn pedagogem Igorem Zhořem a malířem Karlem Benedíkem vykročil na vlastní tvůrčí cestu. Pokud budeme sledovat dnes vystavené litografické listy můžeme prohlásit, že vycházejí z dílny naivního malíře a grafika, který se snaží divákovi nabídnout záznamy vzpomínek z dětství, mládí, tak jak prožíval svůj život od narození až po současnost. Nahlédneme-li do jeho katalogu z roku 2021 nesoucího ironický název „Nemoderní malíř v moderním světě“, pak nás překvapí, že František je vynikající portrétista, expresivní malíř krajiny, v níž dovede mistrovsky zachytit atmosféru i náladu jásavými barvami a teprve od roku 2002 se stává „dobrovolným naivním malířem a grafikem“.
A divák žasne. Stává se účastníkem báječného dobrodružství, jež mu František Pavlica nabízí. Vzpomínám si na „Rok na vsi“ od bratrů Mrštíků, vzpomínám na své dětství v Josefově a uvědomuji si, že tenhle zdánlivě naivní umělec, člověk velkého něžného srdce otevírá před námi kresebný deník svého života, tak jak plynul v průběhu let od jara do zimy, od prvního sněhu až po rozkvetlé sněženky, od pouťové slavnosti až po svatební veselici. Je nám dobře, tak nějak příjemně, můžeme se potěšit krásou barev, které jsou stejně veselé jako jejich tvůrce a uvědomíme si, že malíř a grafik nic
nepředstírá, nelže, na nic si nehraje, je upřímným vypravěčem svých dávno prožitých zážitků. Díváme se spolu s umělcem z nadhledu na veselou náves, kde rozevláté domy i stromy se podřizují přání malíře. Nedopočítáme se lidiček stávajících se aktéry jednotlivých příběhů, nestačíme se divit co všechno dovede tenhle černovlasý chlap na tak malé ploše zaznamenat, žasneme a máme chuť přisednout ke stolu na němž jsou mísy plné koláčů i masa, máme chuť přidat se k muzikantům vyhrávajícím při fašanku u starého větrného mlýna a zazpívat si s nimi veselou slováckou písničku. Mám chuť obejmout Františka a pošeptat mu do ucha „ty kluku šikovná, ty umíš rozdávat lidem radostnou náladu“, mám chuť popadnout pořádnou pomlázku a vyšlehat jen tak maloučko a opatrně zadeček své manželky, mám chuť vejít do kostelíčka, pokleknout před sochou Panny Marie, sepnout ruce a pomodlit se za nešťastný svět v němž zuří války díky šíleným vůdcům, mám ještě chuť zaskočit na vesnici, kde dědeček s chlapama mával kosou a obilí padalo do řádků, mám velikou chuť vypravit se na příští strážnické vinobraní, protože to letošní už nestihnu, začínám se těšit na letošní vánoce, pokud se jich ještě dožiji. Zase si postavím hezký malý dřevěný betlém a zazpívám nějakou koledu. No vida, tak sugestivně mě potěšily ty jednotlivé grafické listy Františka Pavlici, že jsem skoro zapomněl na čas a povinnost vyprávět přítomným o tom, že Pavlica není jen šikovným malířem a grafikem, ale i tiskařem ve vlastní dílně, kde tiskne nejen své grafické listy, které dnes v hotelu Villa můžeme obdivovat, ale i litografie přátel, umělců ze Slovenska i Čech. Je tiskařem, hercem, vinařem, rád zvedne sklenku vína s dobrým veltlínem a jeho hlas potěší milovníky hezké písničky. Je ilustrátorem, propagačním grafikem, organizátorem, dobrým manželem i otcem, dovede vyrábět došky, které putují do všech skanzenů, je… vlastně by bylo snadnější říct co není. On je renesanční člověk, plný optimismu a dovede radost rozdávat, aby potěšil bolavé dušičky lidí.
A proč to všechno dělá? Poslechněte si slova Františka, jak je napsal na obálku jeho publikace: „Malířství dostává člověka do jiných krajin. Je to okno do jiného světa a ten svět si v tých obrazech dělám pěkný. O tem se těžko mluví. Mně to pomáhá nedělat si starosti, nestěžovat si, že je to na světě těžké, ale radovat se z obyčejných věcí a dělat si svět prostřednictvím obrázků krásný“. Svatá pravda, a proto se radujme spolu s umělcem, protože potom bude i on mít radost, že jeho práce má smysl. Vyschlo mi v krku, muzikanti určitě ještě chtějí hrát a já si dám s Františkem sklenku toho dobrého veltlína.
Karel Žižkovský
